VELKÁ NÁDHERA

The Great Beauty trailer - in cinemas 6 September from Artificial Eye on Vimeo.

...A takhle jsme si to představovali!

Britské pseudosny

Jak si kámoši a babičky představují můj život v Londýně.

Probudím se. Ne příliš pozdě a ani příliš brzy. Líně brouzdám našim malým ale roztomilým bytem. Snídám vejce Benedikt, popřípadě volská oka, křupavou slaninu a opečený toustík. Listuji britským tiskem a piji černý čaj s mlékem.

A je čas jít do práce. Skočím do baloňáku a holinek, venku je trochu sychravo, ale ne příliš. Mávnutím ruky přivolám ikonický červený autobus, řidič se usmívá, spolucestující také.

Práce je zábavná. Připravuji tu nejlepší kávu. Zákazníci jsou nadšení a zdvořilí.

Mám dostatek prostoru pro osobní život. Odpoledne trávím v rozličných kavárnách, galeriích, procházím se po břehu Temže či nakupuji.

Úspěšný den zakončím skleničkou kvalitního vína, případně dobrou večeří či kinem. 

Vracím se do našeho malého ale roztomilého bytu a spokojeně usínám.

Jaký je můj život v Londýně.

Probudím se. Před svítáním. Je perfektní vstávat za tmy, protože nevidím špínu, do které se byt noří. Naši hrůzu nahánějící spolubydlící spí a tak se nemusím brodit hutným marihuanovým dýmem, což mě značně překvapí. Chci se osprchovat, ale nefunguje bojler. Už týden. Sprchuji se voňavkou. Po sedmi dnech z ní už moc nezbývá.

V poklusu snídám ten nejlevnější toustík. Suchý. Nefunguje topinkovač. Nekřupe. 

Vyběhnu z domu. Zácpa na silnici i v ikonickém červeném autobusu. Nerudný řidič, nerudní spolucestující. Pereme se o zbytky vzduchu. Nenasytně ho polykáme. Chutná stísněně a uspěchaně. 

Pracovní doba tma-tma. Unylí zákazníci v poklusu. Káva, co kdysi bývala nejlepší. Smrad sendvičů a připáleného mléka.

Cesta domů. Zácpa. Nad námi se vznáší molekuly únavy a rezignace. V uších nám zní symfonie hysterických, obtloustlých dětí.

Pseudodomov, pivo a čipsy.

Je perfektní vracet se za tmy, protože nevidím špínu, do které se byt noří.

The Tree of life mood

The Tree of Life - Má Vlast:Vltava (The Moldau River) from Music is the Answer on Vimeo.

Kočovníci

Nořím se do Londýnské špíny. Utíkám smradu  ryb topících se v oleji. Ryby se topí a já s nimi. Ztrácím se a potom se zase nacházím.
Už přesně nevím, proč jsem se rozhodla přemístit z minimalistického, úskoprsého severu do divoké a svobodomyslné britské džungle.
Chybí mi kodaňské nic a přebývá londýnské všechno. Zdává se mi o větru pohrávajícím si s mými vlasy každý večer, kdy se vracím domů z práce, na kole, z jehož košíku vyskakuje pórek. O moři, které je chladné a nepřístupné, tak jako všichni seveřané. Bloudím v mysli, kde čas zaoblil všechny hrany a já jsem zase malá, jsem na pouti a Dánsko mi najednou připomíná měkký, barevný a kulatý balónek, který děsně chci a maminka mi ho nechce koupit, protože už jsem před chvílí dostala Rubikovu kostku. Složitou, chaotickou a hranatou. Zkrátka Londýn.
Neúnavný protivník, s nímž svádím nelítostný a krvavý souboj. Souboj o to, zda do svých útrob vpustí dalšího kočovníka a dovolí mu proplétat se jeho střevy, podzemními žhnoucími stezkami metra. Zda mu v podvečer nabídne čaj s mlékem a sušenku.
Jsem roztržitá a zmatená a on mě varuje. Mind the gap. A já přesto padám.